V souvislosti s hudbou se vyvinul nový taneční styl - "breakdancing". Objevil se v samotných počátcích rapové hudby v USA. Breakdancing jde až k samotným hranicím možností lidského těla, je to svým způsobem poměrně nebezpečný taneční styl, který si ale i přes četná zranění naštěstí získal oblibu. Stejně jako jiné aspekty Hip Hopu coby kultury, je i u breakdancingu nejdůležitější styl, způsob provedení a originalita tanečníka a jeho kreací. Zdá se, že čím větší originalita, tím nebezpečnější prvky,riskující tanečníkovo zdraví. Někdy v roce 1969 nazpívala velká černá hvězda, James Brown, svůj velký hit (volně přeloženo "Postav se na pevnou nohu"). Když zpíval, tančil při tom tanec, který se stal velmi populární v celém New Yorku pod názvem "Pevná noha" a tradice tanečních bitev tak byla téměř připravena. Skupiny mladých černochů, Portorikánců a Italů v chudých čtvrtích Bronxu a Harlemu se na místo rvaček a tasení nožů začali soustřeďovat na stylizované bitvy mezi tanečníky. Lepším se stával ten gang, jehož tanečníci v krkolomných akrobatických figuracích překonali protivníky. BD ve starém stylu zůstal populární asi do roku 1977. A do této vroucí a vzrušující doby v historii BD přichází fenomén v podobě další černé hvězdy, úspěšného producenta rapových nahrávek, kterým byl vůdce národa Zulu v Bronxu " African Bambaataa", a který je označován za individualitu nejvíce zodpovědnou za úspěšný růst breaku. Bambaataa založil jeden z prvních breakových souborů "ZULU KINGS", který později získal mnoho vítězství v tanečních bitvách a proslavil nový styl BD v newyorském "MUDD" klubu. V tomto novém tanečním stylu, který se tolik odlišoval od starého, se objevila velká spousta nových akrobatických prvků jako např. "backspin" (točení na zádech) a "headspin" (točení na hlavě).


Na přelomu let 1983 - 1984 se stal BD tanečním šílenstvím. Po celém světe se konají breakové soutěže, slavný americký režisér Harry Belafonte z prostředí tohoto tance natáčí svůj, dnes již kultovní film, "Beat street". BD překonává i "železnou oponu" a v průběhu roku 1984 ovlivňuje stále větší počet maldých lidí v tehdejším Československu. Získává si čím dál víc místo na diskotékách, kde se začínají odehrávat zcela živelně souboje mezi skupinami tanečníků. Tam, kde se tančí BD, není místo pro rvačky a neshody. V letech 1985 a 1986 se u nás konají první neoficiální Mistrovství Československa v BD. Dějištěm těchto vrcholných soutěží je Palác kultury v Praze, kde se konají Festivaly mladého tance. V programu těchto festivalů se kromě mistrovských soutěží v rokenrolu, diskotancích a volných tancích odehrávají i mistrovství o Pohár Československé televize v BD. V roce 1985 bylo přihlášeno do této soutěže téměř 100 tanečníků a o rok později nás bojovalo o nejlepší umístění takřka 2x více. Na parketě se objevilo dokonce i několik dívek. V roce 1985 bylo semifinále této soutěže v BD doménou výhradně mužů, a to sedmi z Bratislavy a tří z Brna. Čechům se v tomto roce nepodařilo lépe prosadit. Zcela zaslouženým mistrem v BD pro rok 1985, který kromě skvěle předvedené akrobacie (nejlépe propracovaný headspin) ohromil i skvělým provedením EB, se stal Frederik Aisy (Fredy) z Bratislavy. V této souvislosti můžeme hovořit o tom, že se tehdy u nás vytvořily skupiny, které nejen že cvičily a vystupovaly spolu, ale také vyvíjely své vlastní taneční postupy, prvky a celé taneční sestavy. Každá z těchto skupin tak nacvičila svůj způsob breaku, svou rutinu, kterou se navzájem odlišovaly. Členové jednotlivých týmu se odlišovali právě růzností stylů a provedením jednotlivých prvků. Pokud je mi známo, v Bratislavě se tehdy vytvořila skupina kolem Fredyho. Bratislavská škola v tuto dobu byla asi nejpropracovanější a byl zde rozpoznat významný vliv jižních sousedů z Maďarska, které v této době bylo zřejmě Mekkou BD v bývalém východním bloku. Zcela originální a technicky propracovaný BD měla i brněnská škola. Nemohu zapomenout skvělé B-Boys Frantu Zelinku, bratry Savase a Michala Sachinidise, Radka Štumpu a další, kterých se pak ujal pan Burian s taneční školou Starlet, za jehož vydatné pomoci se BD dostal až na televizní obrazovky (zábavný pořad "Dva z jednoho města"). Pražská taneční škola BD se začala prosazovat později, až od roku 1986. O to však s daleko větší intenzitou, která nejdříve kvantitou a stále častěji dokazovala, že má co ukázat. Tuto scénu má však zcela jistě lépe zmapovanou J. Hes junior. Na soutěžích v té době byly k vidění různorodé "footworky", "handglide" (točení na rukou), prvky jako "airplane" (točení na koleně s roztaženýma rukama), "turtle" (želvička), "bridge" (most), jednoduché i těžší vrtulníky a četné toče na zádech (backspin). Brněnský František Zelinka si při své exhibici poslední jmenovaný prvek ještě vylepšil tím, že na své ocelové páteři dokázal při otáčení i poskakovat jako točící se pingpongový míček.
HISTORIE BREJKU
"amatérský"Batle;)